Odpusťte prosím všichni mí drazí. Přemýšlím nad smrtí a tím víc toužím po životě. Nejím a nespím, přesto se snažím žít, protože vím, že když se o to na okamžik snažit přestanu, zemřu. Neboť nemám naději, chybí mi víra a já se to prázdno snažím vyplnit hektickým životem. Snad se to podaří...
to jsi vymyslel(a) jen ta, nebo píšeš do deníku pravdu? cítím to nějak tak jak jsi to tady popsal(a)